Texty piesní z alba Mareka ztraceného
3. 6. 2009
Ztrácíš
Někdy lidem zbyde jenom víra,
co se ztrácí při pohledu na svět.
A milovaný lidi mizej v černých dírách
a někdo doufá, že se potkaj cestou nazpět.
A když ostatní jenom přihlížej
na smutný oči, který vyhlížej
A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě obětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození.
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš.
R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej, jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej, jejé
A někdy všichni žijem jenom vírou,
to když nám mizí život mezi prsty.
Jsme jako dutý stromy pod života tíhou,
všichni tušíme kam míří naše cesty
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš, jéé
R:
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu vstoupá, ke dnu vstoupá
Vstoupám vpřed a vzhůru,
vzhůru vodou pluju
svůj pocit tiše křičím,
že jsi pro mě vším a ničím
Vstoupám vpřed a vzhůru,
opouštím tvoje vody
Bortím tvý hráze, vstoupám,
v lepší život doufám, jéé
R:
R:
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu vstoupá, ke dnu vstoupá
Pohádky
Život jako film,
jen co se do scénáře hodí.
Škrtat a vymýšlet svůj osud,
kdy a s kým svůj život spojím.
A chvíli trpět pro lásku s vědomím, že napíšu šťastnej konec.
A chvíli trpět pro lásku, necítit bolest.
Život jako v pohádkách, když se bojíš posledního boje
dobra se zlem, když se ti ztrácí i poslední naděje.
Život jako v pohádkách, když je konec
a ty se ztrácíš.
Změnil bych větu ve svým scénáři,
změnil bych osud celýmu světu
Jééjéééé
Ooooo
Chvíli světec, chvíli milovník,
chvíli hrdina, co se nebojí
Mít ve scénáři větu, abych moh' říct celýmu světu.
svoje odhodlání a svůj pocit
za doprovodu smutný hudby
Hrdina na bitevním poli, já v hlavní roli
Oooo oooooo
Život jako v pohádkách, když se bojíš posledního boje
dobra se zlem, když se ti ztrácí poslední naděje.
Život jako v pohádkách, když je konec
a ty se ztrácíš.
Změnil bych větu ve svým scénáři,
změnil bych osud celýmu světu.
Oooo oooooo
Místo života v pohádkách
realita lidskýho dění.
Místo usekaných dráčích hlav
těla mrtvých ve válkách a hladovění.
A místo lásky platíme za princezny v opojení.
A místo lásky hledáme uspokojení.
Život jako v pohádkách, když se bojíš posledního boje
dobra se zlem, když se ti ztrácí i poslední naděje.
Život jako v pohádkách, když je konec
a ty se ztrácíš.
Změnil bych větu ve svým scénáři.
Změnil bych osud celýmu světu.
Oooo
Jéé jééééééééé
Vzhůru
Pomalu a s nádechem sebevraždy,
ve mně dozníváš, v tuhle chvíli, doufám, že navždy.
Ztrácíš se ze mě, tiše a přímo,
ztrácíš se ve mě jak dobrý víno,
jako slova ze slušnosti, jako fráze z nutnosti.
Dozníváš ve mně a rezonuješ pořád stejně.
Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
ke svým názorům a sním.
Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.
Pomalu a s nádechem sebevraždy,
ve mně dozníváš, v tuhle chvíli, doufám, že navždy.
V hlavě mi znějí naše hádky,
nechci tě zpátky, zdolávat dálky,
a mezi náma, tak už jsme mrtví.
Dozníváš ve mně a rezonuješ pořád stejně.
Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
ke svým názorům a sním.
Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.
Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
ke svým názorům a sním.
Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.
Něco končí
A tak končí naše roky,
zahlazuju po tobě tvoje stopy,
a tak končí naše cesta společná.
Nutno říct, že nikdo neumírá,
spíš jenom zastávka konečná.
A tak končí naše doba,
nezbejvá, než to zkusit jinde znova.
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidská víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láska živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jinýho zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
Něco končí a něco zebe,
je správnej čas začít nově.
Ty beze mě a já bez tebe,
v jinej čas a v jiný době.
A v dnešní den a v dnešní noc
já chtěl víc a ty zas moc.
Tak kdo je blázen,
prý se to stává,
když člověk padá ze shora na zem.
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidská víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láska živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jinýho zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
jejééé
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidska víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láská živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jinýho zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
Umírám
Myšlenky v hlavě se mi honí,
jak rozvodněná řeka.
Zvažuju dál možnosti postupu,
dát život v sázku,
buď vyhrát nebo umřít na lásku.
Zažít tu potupu.
Budoucnost z papíru,
kdy věřit, nevěřit,
ve víru, nevíru.
Kdy zbraně složit,
když bolest překročí hranici povolenou,
jsem poprvé poražen na kolenou.
Umírám, závidím předchozí doby.
Umírám, dál cítím se vinnej ve všech bodech obžaloby.
Ničí mě pocit, že se stáváš někým jiným,
ničí mě pocit, že neznám svůj hřích,
umřel jsem pro tebe už asi dřív.
Dál nemám v plánu zpívat o lásce,
nýbrž o válce, nám oboum vlastní.
Nikdo se nechce vracet k otázce,
k vinně nevinně, pravda ve víně.
Svýho dílu vinny vědomí,
zpytovat svědomí,
je nám oboum proti srsti.
Nikdo nemá nic jistý,
cítím se dál, jak podzimní spadaný listí.
Umírám, závidím předchozí doby.
Umírám, dál cítím se vinnej ve všech bodech obžaloby.
Ničí mě pocit, že se stáváš někým jiným,
ničí mě pocit, že neznám svůj hřích,
umřel jsem pro tebe už asi dřív.
Umírám.
Umírám, závidím předchozí doby.
Umírám, dál cítím se vinnej ve všech bodech obžaloby.
Ničí mě pocit, že se stáváš někým jiným,
ničí mě pocit, že neznám svůj hřích,
umřel jsem pro tebe.
Umírám.
Ničí mě pocit, že se stáváš někým jiným,
ničí mě pocit, že neznám svůj hřích,
umřela jsi pro mě.
Nestačíš mi
V pokoji hoří jen svíčka,
zdají se ti sny, cukaj ti víčka.
Máš pocit skvělej, já však pocit viny,
už nestačíš mi, ani z poloviny.
Něco o zvyku a železná košile,
říkám ti věci, co znějí mile.
A v mojí hlavě nezvaní hosti,
bojím se rána a děsím se budoucnosti.
Žijem jen minulostí,
co vyprchává...
Dál si myslíš, že jsem tě plnej,
znám svý práva.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a tvoje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš.... Jééé
V pokoji, co maj vysoký stropy,
pomalu tuším, že spolu nezestárnem.
Jistý je, že na mě zanecháš svý stopy,
možný je, že zapomenu hned zrána.
Něco o zvyku a železná košile,
říkám ti věci, co znějí mile.
A v mojí hlavě, nezvaní hosti,
bojím se rána, děsím se budoucnosti.
Žijem jen minulostí,
co vyprchává...
A dál si myslíš, že jsem tě plnej,
znám svý práva.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a tvoje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná,
pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš.... Jééé
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a moje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná,
pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš.... Jééé
Jak málo mi dáváš....
Protisměr - nenašla som text piesne, časom pridám
Inspirace
A každej z nás někdy hledá důvod,
proč žít tenhle zvláštní život
A každej z nás doufá v nemožný věci
tak jako já, jsme jenom lidi přeci
A mezitím Láska problém večný
můj problém jsou - blonďatý vlasy jedný slečny
moje věčně necitlivá mysl
najednou vidí trochu smysl
Že Tě nesnáším a miluju
že tě proklínám zároveň slibuju
že bych byl vším čím bys chtěla
mám tě v sobě, moje příjmení se hodí jenom k Tobě
Jsi mojí inspirací čím dál víc (jé héé)
jsi mojí inspirací čím dál víc (vooo ou)
jsi mojí inspirací čím dál víc
Že jsem jak nahej co se sněhem brodí
čistej jak sníh co se klidně v pekle zrodí
že jsem jak stín co se ve slunci ztrácí
že jsem jak stín v noci
Když na to myslim, nejsi zas až tak krásná
jenom to umíš, děláš se vzácná
seš bílej sníh co se tiše sype z nebe
ty malá zmije a já miluju jen Tebe
Že Tě nesnáším a miluju
že tě proklínám zároveň slibuju
že bych byl vším čím bys chtěla
mám tě v sobě, moje příjmení se hodí jenom k Tobě
Jsi mojí inspirací čím dál víc (jé héé)
jsi mojí inspirací čím dál víc (vooo ou)
jsi mojí inspirací čím dál víc
Že Tě nesnáším a miluju
že tě proklínám zároveň slibuju
že bych byl vším čím bys chtěla
mám tě v sobě, moje příjmení se hodí jenom k Tobě
Jsi mojí inspirací čím dál víc (jé héé)
jsi mojí inspirací čím dál víc (vooo ou)
jsi mojí inspirací čím dál víc
Anděl
Hledám důvod, proč se ztrácí, když se pak vrací, hledám důvod, proč mě zvedá, když mě sráží, hledám důvod, proč mě bere, to co se do tý doby daří, hledám způsob jak to zažít.
Ač je vždy blízko ať lítá nízko nespí v oblacích, ať kouká shůry dolů, ať lítá nespí v oblacích.
Proč hvězdy září, jiný hasnou pro velký stáří, proč lidi žijou důstojnej život a jiný pijou, hledám přízeň na týhle zemi, na tomhle světě, hledám důvod, proč se plete, stále plete.
Ač je vždy blízko, ať lítá nízko nespí v oblacích, ať kouká shůry dolů, ať lítá nespí v oblacích.
Proč lidi stále hledaj pravdu, co se stejně dozví včas, proč lidi utíkaj před osudem, co se stejně vrátí zas, jsou horší věci, co se neobejdou bez pomoci, proč lidi hledaj pravdu, proč hvězdy svítí v noci.
Ač je vždy blízko, ať lítá nízko nespí v oblacích, ať kouká shůry dolů, ať lítá nespí v oblacích…
Svědomí
Zas jednou stojím a koukám kolem sebe,
obdivuju stromy, vodu každý kousek tebe
vzpomínám na život co bylo tenkrát živí,
dnes by byl zázrak štěstí může být i levný
Ztrácím se jako svůj život,
chci vzít všechno zpět i tak musím žííít
REF:
Se svědomííím až ted obdivuju tenhleten svět,
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
ze svědomíím až ted obdivuju tenhleten svět
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
Zas jednou stojím a kokám kolem sebe,
sou nás tu mraky a jediný co chcem je nebe,
sou typy lidí co žijou jen tak tiše,
sou typy lidí co dělaj co jim život píše
snad někdo znás si zaslouží svůj osud
snad někdo znás si zaslouží i odpuštění
mám stratit život,že sem neodolal pokušení
svět neni dokonalej ani člověk není
ted ztrácím zájem o svůj život,
chci vzít všechno zpět i takmusím žíít
REF:Se svědomííím až ted obdivuju tenhleten svět,
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
ze svědomíím až ted obdivuju tenhleten svět
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
tváří tvář bez naději září tvář kapka nadějí
to všecchno zlíí,to všechno zlíííí se v dobrý promění
zůstávám věrnej svíím snůůůůůůůůůůůůůům
REF:Se svědomííím až ted obdivuju tenhleten svět,
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
ze svědomíím až ted obdivuju tenhleten svět
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
ooooooooouuuuuuuuuouuuuuuuuuuuuuuuuuuuoooooouuuuu
ouuuuuuuuuuoooooooouuuuuuuuuuuuuuooooououououooouuuo
oooooooooouooooooooooooooooooouuuuuuuuuuuooooooooouuuuuuuuuooooo
Chtíč
Opuštěná, něco v krvi schází, barvy prolínaj se,
myšlenky na jednoduchý bázi, kdo chce ten podívá se
a co se týče tvýho chtíče, co má tě v moci
od života drží klíče stojíš sama o půlnoci
Zamilovaný chvění je minulostí v tvým dění,
v ponížení i tvých myšlenkách tvůj strach a obava,
a co se týče tvýho chtíče, co má tě v moci,
sleduju tvoje černý neupřímný oči jsi sama v lidský lhostejnosti
R: Na na na na na na ná nana
sama dobře víš, že už nevrátíš se zpátky
na na na na na ná na na sama dobře víš…
Vzpomínám jak jsi byla s životem vyrovnaná,
vysoký cíle, drahý věci, co teď jsi a co nejsi,
hledám v tvým životě smysl tvojí posedlosti
sleduju tvoje černý neupřímný oči jsi sama v lidský lhostejnosti
a tak jsi přišel o další duši, který došly síly
nikoho nezajímáš, vždyť se to stává každou chvíli
a co se týče tvýho chtíče co má tě v moci
chápu ji odsuzuju, zatracuju, lituju oo
R:
na na na na na na ná na na sama dobře víš, že už nevrátíš se zpátky, na na na na na ná na na sama dobře víš…..
Někdy lidem zbyde jenom víra,
co se ztrácí při pohledu na svět.
A milovaný lidi mizej v černých dírách
a někdo doufá, že se potkaj cestou nazpět.
A když ostatní jenom přihlížej
na smutný oči, který vyhlížej
A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě obětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození.
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš.
R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej, jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej, jejé
A někdy všichni žijem jenom vírou,
to když nám mizí život mezi prsty.
Jsme jako dutý stromy pod života tíhou,
všichni tušíme kam míří naše cesty
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš, jéé
R:
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu vstoupá, ke dnu vstoupá
Vstoupám vpřed a vzhůru,
vzhůru vodou pluju
svůj pocit tiše křičím,
že jsi pro mě vším a ničím
Vstoupám vpřed a vzhůru,
opouštím tvoje vody
Bortím tvý hráze, vstoupám,
v lepší život doufám, jéé
R:
R:
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu vstoupá, ke dnu vstoupá
Pohádky
Život jako film,
jen co se do scénáře hodí.
Škrtat a vymýšlet svůj osud,
kdy a s kým svůj život spojím.
A chvíli trpět pro lásku s vědomím, že napíšu šťastnej konec.
A chvíli trpět pro lásku, necítit bolest.
Život jako v pohádkách, když se bojíš posledního boje
dobra se zlem, když se ti ztrácí i poslední naděje.
Život jako v pohádkách, když je konec
a ty se ztrácíš.
Změnil bych větu ve svým scénáři,
změnil bych osud celýmu světu
Jééjéééé
Ooooo
Chvíli světec, chvíli milovník,
chvíli hrdina, co se nebojí
Mít ve scénáři větu, abych moh' říct celýmu světu.
svoje odhodlání a svůj pocit
za doprovodu smutný hudby
Hrdina na bitevním poli, já v hlavní roli
Oooo oooooo
Život jako v pohádkách, když se bojíš posledního boje
dobra se zlem, když se ti ztrácí poslední naděje.
Život jako v pohádkách, když je konec
a ty se ztrácíš.
Změnil bych větu ve svým scénáři,
změnil bych osud celýmu světu.
Oooo oooooo
Místo života v pohádkách
realita lidskýho dění.
Místo usekaných dráčích hlav
těla mrtvých ve válkách a hladovění.
A místo lásky platíme za princezny v opojení.
A místo lásky hledáme uspokojení.
Život jako v pohádkách, když se bojíš posledního boje
dobra se zlem, když se ti ztrácí i poslední naděje.
Život jako v pohádkách, když je konec
a ty se ztrácíš.
Změnil bych větu ve svým scénáři.
Změnil bych osud celýmu světu.
Oooo
Jéé jééééééééé
Vzhůru
Pomalu a s nádechem sebevraždy,
ve mně dozníváš, v tuhle chvíli, doufám, že navždy.
Ztrácíš se ze mě, tiše a přímo,
ztrácíš se ve mě jak dobrý víno,
jako slova ze slušnosti, jako fráze z nutnosti.
Dozníváš ve mně a rezonuješ pořád stejně.
Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
ke svým názorům a sním.
Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.
Pomalu a s nádechem sebevraždy,
ve mně dozníváš, v tuhle chvíli, doufám, že navždy.
V hlavě mi znějí naše hádky,
nechci tě zpátky, zdolávat dálky,
a mezi náma, tak už jsme mrtví.
Dozníváš ve mně a rezonuješ pořád stejně.
Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
ke svým názorům a sním.
Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.
Vzhůru pomalu nahoru se vracím,
ke svým názorům a sním.
Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě,
bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.
Něco končí
A tak končí naše roky,
zahlazuju po tobě tvoje stopy,
a tak končí naše cesta společná.
Nutno říct, že nikdo neumírá,
spíš jenom zastávka konečná.
A tak končí naše doba,
nezbejvá, než to zkusit jinde znova.
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidská víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láska živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jinýho zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
Něco končí a něco zebe,
je správnej čas začít nově.
Ty beze mě a já bez tebe,
v jinej čas a v jiný době.
A v dnešní den a v dnešní noc
já chtěl víc a ty zas moc.
Tak kdo je blázen,
prý se to stává,
když člověk padá ze shora na zem.
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidská víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láska živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jinýho zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
jejééé
Ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná.
Tak už to bývá, lidska víra,
nikdo neumírá, jenom jedna láská živá.
Tak už to bývá jednoznačně,
něco končí, snad něco jinýho zas začne,
aspoň z poloviny tolik krásný.
Umírám
Myšlenky v hlavě se mi honí,
jak rozvodněná řeka.
Zvažuju dál možnosti postupu,
dát život v sázku,
buď vyhrát nebo umřít na lásku.
Zažít tu potupu.
Budoucnost z papíru,
kdy věřit, nevěřit,
ve víru, nevíru.
Kdy zbraně složit,
když bolest překročí hranici povolenou,
jsem poprvé poražen na kolenou.
Umírám, závidím předchozí doby.
Umírám, dál cítím se vinnej ve všech bodech obžaloby.
Ničí mě pocit, že se stáváš někým jiným,
ničí mě pocit, že neznám svůj hřích,
umřel jsem pro tebe už asi dřív.
Dál nemám v plánu zpívat o lásce,
nýbrž o válce, nám oboum vlastní.
Nikdo se nechce vracet k otázce,
k vinně nevinně, pravda ve víně.
Svýho dílu vinny vědomí,
zpytovat svědomí,
je nám oboum proti srsti.
Nikdo nemá nic jistý,
cítím se dál, jak podzimní spadaný listí.
Umírám, závidím předchozí doby.
Umírám, dál cítím se vinnej ve všech bodech obžaloby.
Ničí mě pocit, že se stáváš někým jiným,
ničí mě pocit, že neznám svůj hřích,
umřel jsem pro tebe už asi dřív.
Umírám.
Umírám, závidím předchozí doby.
Umírám, dál cítím se vinnej ve všech bodech obžaloby.
Ničí mě pocit, že se stáváš někým jiným,
ničí mě pocit, že neznám svůj hřích,
umřel jsem pro tebe.
Umírám.
Ničí mě pocit, že se stáváš někým jiným,
ničí mě pocit, že neznám svůj hřích,
umřela jsi pro mě.
Nestačíš mi
V pokoji hoří jen svíčka,
zdají se ti sny, cukaj ti víčka.
Máš pocit skvělej, já však pocit viny,
už nestačíš mi, ani z poloviny.
Něco o zvyku a železná košile,
říkám ti věci, co znějí mile.
A v mojí hlavě nezvaní hosti,
bojím se rána a děsím se budoucnosti.
Žijem jen minulostí,
co vyprchává...
Dál si myslíš, že jsem tě plnej,
znám svý práva.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a tvoje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš.... Jééé
V pokoji, co maj vysoký stropy,
pomalu tuším, že spolu nezestárnem.
Jistý je, že na mě zanecháš svý stopy,
možný je, že zapomenu hned zrána.
Něco o zvyku a železná košile,
říkám ti věci, co znějí mile.
A v mojí hlavě, nezvaní hosti,
bojím se rána, děsím se budoucnosti.
Žijem jen minulostí,
co vyprchává...
A dál si myslíš, že jsem tě plnej,
znám svý práva.
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a tvoje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná,
pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš.... Jééé
Už dávno pro mě ty jsi jediná...
Pomalu otevírám oči.
Mám pocit, že vím čí to je vina
a moje víc jak polovina.
Už dávno pro mě ty jsi jediná,
pomalu otevírám oči.
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš,
jak málo mi dáváš.... Jééé
Jak málo mi dáváš....
Protisměr - nenašla som text piesne, časom pridám
Inspirace
A každej z nás někdy hledá důvod,
proč žít tenhle zvláštní život
A každej z nás doufá v nemožný věci
tak jako já, jsme jenom lidi přeci
A mezitím Láska problém večný
můj problém jsou - blonďatý vlasy jedný slečny
moje věčně necitlivá mysl
najednou vidí trochu smysl
Že Tě nesnáším a miluju
že tě proklínám zároveň slibuju
že bych byl vším čím bys chtěla
mám tě v sobě, moje příjmení se hodí jenom k Tobě
Jsi mojí inspirací čím dál víc (jé héé)
jsi mojí inspirací čím dál víc (vooo ou)
jsi mojí inspirací čím dál víc
Že jsem jak nahej co se sněhem brodí
čistej jak sníh co se klidně v pekle zrodí
že jsem jak stín co se ve slunci ztrácí
že jsem jak stín v noci
Když na to myslim, nejsi zas až tak krásná
jenom to umíš, děláš se vzácná
seš bílej sníh co se tiše sype z nebe
ty malá zmije a já miluju jen Tebe
Že Tě nesnáším a miluju
že tě proklínám zároveň slibuju
že bych byl vším čím bys chtěla
mám tě v sobě, moje příjmení se hodí jenom k Tobě
Jsi mojí inspirací čím dál víc (jé héé)
jsi mojí inspirací čím dál víc (vooo ou)
jsi mojí inspirací čím dál víc
Že Tě nesnáším a miluju
že tě proklínám zároveň slibuju
že bych byl vším čím bys chtěla
mám tě v sobě, moje příjmení se hodí jenom k Tobě
Jsi mojí inspirací čím dál víc (jé héé)
jsi mojí inspirací čím dál víc (vooo ou)
jsi mojí inspirací čím dál víc
Anděl
Hledám důvod, proč se ztrácí, když se pak vrací, hledám důvod, proč mě zvedá, když mě sráží, hledám důvod, proč mě bere, to co se do tý doby daří, hledám způsob jak to zažít.
Ač je vždy blízko ať lítá nízko nespí v oblacích, ať kouká shůry dolů, ať lítá nespí v oblacích.
Proč hvězdy září, jiný hasnou pro velký stáří, proč lidi žijou důstojnej život a jiný pijou, hledám přízeň na týhle zemi, na tomhle světě, hledám důvod, proč se plete, stále plete.
Ač je vždy blízko, ať lítá nízko nespí v oblacích, ať kouká shůry dolů, ať lítá nespí v oblacích.
Proč lidi stále hledaj pravdu, co se stejně dozví včas, proč lidi utíkaj před osudem, co se stejně vrátí zas, jsou horší věci, co se neobejdou bez pomoci, proč lidi hledaj pravdu, proč hvězdy svítí v noci.
Ač je vždy blízko, ať lítá nízko nespí v oblacích, ať kouká shůry dolů, ať lítá nespí v oblacích…
Svědomí
Zas jednou stojím a koukám kolem sebe,
obdivuju stromy, vodu každý kousek tebe
vzpomínám na život co bylo tenkrát živí,
dnes by byl zázrak štěstí může být i levný
Ztrácím se jako svůj život,
chci vzít všechno zpět i tak musím žííít
REF:
Se svědomííím až ted obdivuju tenhleten svět,
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
ze svědomíím až ted obdivuju tenhleten svět
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
Zas jednou stojím a kokám kolem sebe,
sou nás tu mraky a jediný co chcem je nebe,
sou typy lidí co žijou jen tak tiše,
sou typy lidí co dělaj co jim život píše
snad někdo znás si zaslouží svůj osud
snad někdo znás si zaslouží i odpuštění
mám stratit život,že sem neodolal pokušení
svět neni dokonalej ani člověk není
ted ztrácím zájem o svůj život,
chci vzít všechno zpět i takmusím žíít
REF:Se svědomííím až ted obdivuju tenhleten svět,
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
ze svědomíím až ted obdivuju tenhleten svět
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
tváří tvář bez naději září tvář kapka nadějí
to všecchno zlíí,to všechno zlíííí se v dobrý promění
zůstávám věrnej svíím snůůůůůůůůůůůůůům
REF:Se svědomííím až ted obdivuju tenhleten svět,
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
ze svědomíím až ted obdivuju tenhleten svět
to nejcenějšííí co člověk by měl a život by sved
ooooooooouuuuuuuuuouuuuuuuuuuuuuuuuuuuoooooouuuuu
ouuuuuuuuuuoooooooouuuuuuuuuuuuuuooooououououooouuuo
oooooooooouooooooooooooooooooouuuuuuuuuuuooooooooouuuuuuuuuooooo
Chtíč
Opuštěná, něco v krvi schází, barvy prolínaj se,
myšlenky na jednoduchý bázi, kdo chce ten podívá se
a co se týče tvýho chtíče, co má tě v moci
od života drží klíče stojíš sama o půlnoci
Zamilovaný chvění je minulostí v tvým dění,
v ponížení i tvých myšlenkách tvůj strach a obava,
a co se týče tvýho chtíče, co má tě v moci,
sleduju tvoje černý neupřímný oči jsi sama v lidský lhostejnosti
R: Na na na na na na ná nana
sama dobře víš, že už nevrátíš se zpátky
na na na na na ná na na sama dobře víš…
Vzpomínám jak jsi byla s životem vyrovnaná,
vysoký cíle, drahý věci, co teď jsi a co nejsi,
hledám v tvým životě smysl tvojí posedlosti
sleduju tvoje černý neupřímný oči jsi sama v lidský lhostejnosti
a tak jsi přišel o další duši, který došly síly
nikoho nezajímáš, vždyť se to stává každou chvíli
a co se týče tvýho chtíče co má tě v moci
chápu ji odsuzuju, zatracuju, lituju oo
R:
na na na na na na ná na na sama dobře víš, že už nevrátíš se zpátky, na na na na na ná na na sama dobře víš…..
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
